Oko je špión, na kterého se nelze zlobit

Srdečně zveme na setkání všech, kteří buď absolvovali moderní výtvarnou školu Dalibora Chatrného během svého studia na ŠUŘ, anebo je tvorba tohoto mimořádně pozoruhodného umělce druhé poloviny 20. století zajímá.

Akce se uskuteční ve středu 21. ledna 2026 od 17:00 v Domě umění na Malinovského náměstí. Její součástí bude úvodní slovo Terezie Petiškové o tom, co o metodice Dalibora Chatrného víme. Poté se podělíme o zkušenosti přítomných se specifickými úkoly a metodou výuky, kterou Dalibor Chatrný dlouhých dvacet tři let na ŠUŘ pěstoval. Vliv tvůrčí metody Dalibora Chatrného lze totiž dodnes pozorovat v množství výtvarných projevů řady současných umělců.

Prosíme, přineste s sebou svá díla, která vznikla během vašeho studia u Dalibora Chatrného. Těšíme se, že se s námi podělíte o své zkušenosti. Naše setkání pomůže upřesnit povědomí o způsobu uvažování tohoto mimořádného umělce a pedagoga.

Kontaktní osoba: Terezie Petišková, e-mail: [obfuscate_1_|110|101|112|101|110|105|111|114|93|59|98|117|105|41|112|107|101|106|101|41|97|122].

Umělecká tvorba Dalibora Chatrného je pozoruhodným způsobem provázána s jeho pedagogickým působením. Jeho poznámky, dochované v rodinném archivu, dokládají autorovo zaujaté promýšlení otázek týkajících se možností zobrazení, umění i světa obecně. V době, kdy na počátku šedesátých let začal vyučovat na ŠUŘ, zároveň ve své tvorbě objevoval nejrůznější experimentální metody, které začal nadřazovat výtvarné kvalitě svých děl. Jeho nové tvůrčí postupy vycházely z bezprostředního pozorování světa. Tomuto procesu říkal, že je „na lovu“. Chodil pomalu po městě, mile se usmíval a pečlivě vnímal, co se děje kolem něj.

V jeho poznámkách z doby, kdy začínal svou pedagogickou éru, například čteme: „začal (jsem tehdy) nezvratně důvěřovat elementárním hodnotám jak životním, tak obdobným hodnotám vyjadřovacích prostředků“, nebo že „v samotných výtvarných prostředcích, v jejich ústrojí, je skryta síla, jejímu poznávání lze individuálně vyučovat, jí lze tvořit, jí vypovídat, jí poznávat sebe sama, počne-li s ní rezonovat naše bytostná energie…“. Jinde zase čteme překvapivě průzračná vyjádření umělce o jeho vlastní tvůrčí, tak trochu pedagogické metodě: „Jen tehdy, kladu-li přírodě ty správné otázky, dostávám překvapivě jasné odpovědi.“

Autorovy rukopisné záznamy, které jeho dcera Dana Chatrná určila jako pedagogické, navíc prozrazují mnohé o intelektuálním zázemí umělcova uvažování. Sám uváděl především české moderní inspirační zdroje. Jeho neveřejné poznámky však svědčí o širokém povědomí o mezinárodní avantgardní tvorbě, zejména pak o přímé inspiraci řadou umělců školy Bauhaus.

Studenti ŠUŘ se na oboru grafiky, který Dalibor Chatrný vedl, učili jak klasické historické reprodukční techniky, tak metodickému uchopení zadaného úkolu. Věnovali se ale i specifickým experimentálním úkolům, které měly vést ať k rozvoji imaginace studentů, rozšíření jejich vnímání skutečnosti, anebo si Dalibor Chatrný prostřednictvím svých studentů ověřoval otázky, které sám ve své tvorbě řešil.

O VÝSTAVĚ
Jak se v Brně rodilo moderní umění a design? Jaké byly metody uměleckoprůmyslového vzdělávání? A jak se z někdejší Školy uměleckých řemesel stala dnešní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola Brno? Výstava zachycuje stoletý příběh jisté středoevropské instituce, v níž se setkávaly lokální folklorní tradice s experimentální uměleckou avantgardou, poslušnost vůči politickému establishmentu s odvážným volnomyšlenkářstvím a tradiční řemeslná zručnost s novými médii. Ve zkratce představuje výsledek týmového výzkumu, který je obšírněji publikován ve stejnojmenné knize.

Výstava je členěna do šesti chronologických oddílů. Tyto oddíly jsou rámovány historickými milníky, jež měly na dění ve škole mnohdy zásadní dopad. Z druhé strany lze výstavu chápat jako velmi neúplnou zprávu o brněnském výtvarném dění prizmatem jedné střední umělecké školy.

Název výstavy Hlavou a rukama odkazuje ke svébytnosti umělecké práce a uměleckého vzdělávání. Konkrétněji připomíná některé pedagogické postupy, jimž se v expozici dostává pozornosti. V obecnější rovině pak vyznačuje pokus o zachycení proměnlivých představ o společenském významu umění a taky o tom, jak se vlastně někdo stane umělcem či umělkyní.

Škola uměleckých řemesel (zkráceně ŠUŘ), která byla založena Obchodní a živnostenskou komorou v Brně v roce 1924, měla reprezentovat specifickou moderní alternativu vůči většinou německojazyčným školským institucím podobného typu, které na Moravě existovaly od konce 19. století, ale také vůči pražské UMPRUM a oborově analogickým školám v Rakousku a Německu. Pedagogický sbor, který na brněnské škole v kontextu první republiky, ale i v protektorátních čtyřicátých letech působil, se cíleně zaměřoval na kultivaci moderní lokální kulturní identity a produkce, která by byla svorníkem mezi internacionální modernitou a moravskými regionálními tradicemi.

Ve Škole uměleckých řemesel pedagogicky působila řada výrazných osobností (např. Emanuel Hrbek, Josef Vydra, Petr Dillinger, Božena Rothmayerová-Horneková, Viktor Oppenheimer, Jaroslav Král, Karel Langer, Jan Lichtág, František Kalivoda, Zdeněk Rossmann, Antonín Jero, František Malý, Josef Vydra, Bohdan Lacina, Josef A. Šálek, Jindřich Svoboda, Karel Otto Hrubý, Marie Filippovová, Dalibor a Ivan Chatrní, Pavel Dias, Vladimír Židlický, Pavel Dvorský, Jan Rajlich, Emanuel Ranný, Petr Veselý); se školou je spojeno množství někdejších studentů a studentek (František Povolný, Bohumír Matal, Ester Krumbachová, Teodor Rotrekl, Inez Tuschnerová, Jiří Pelcl, Josef Daněk, Blahoslav Rozbořil, Václav Jirásek, Kateřina Šedá, Barbora Klímová a další). Někdejší ŠUŘ dnes oficiálně používá název Střední škola umění a designu, součástí je i Vyšší odborná škola Brno.

Výstava připomínající 100 let založení této školy navazuje na výsledky uměleckohistorického výzkumu týmu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a dalších přizvaných odborníků na dané téma. Soustředí na probádání nových či méně známých momentů z dějin a současnosti školy, které vycházejí ze studia dochovaných prací významných pedagogů a absolventů školy i z archivních fondů ŠUŘ, které mimo velkých příběhů z dějin umění odkrývají i běžný vzdělávací provoz a metody výuky (učebnice, učební pomůcky, zápisy z porad). Formou dílčích detailních odboček tak bude možné na pozadí historických kontextů otvírat menší tematické sondy, které plastičtěji dokreslí komplexní obraz instituce.

Výzkum byl částečně financován z prostředků Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Místa tvořivosti. Uměleckoprůmyslové vzdělávání: konstrukce identit, záchrana minulosti a design budoucnosti (DH23P03OVV061). Příjemcem grantu NAKI III je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, mistatvorivosti.umprum.cz.

Děkujeme společnosti AUTOCOLOR Šoukal, s. r. o., za technickou podporu výstavy a zapůjčení lešení.

Hlavním mediálním partnerem výstavy je Česká televize.
Výstava se koná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha a primátorky města Brna Markéty Vaňkové. 

Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji v síti GoOut.

Vstupné: 100 Kč

Foto: Kristýna Urbánková/vernisáž výstavy