Jakub Dvořák, Šárka Janeba, Barbora Lungová, Bedřich Mrkva, Filip Nádvorník, Anna Treterová, Barbora Vovsová & Vladimír Drápal
Terapie venkovem

Skupinová výstava současných umělců a umělkyň se dotýká tématu venkova jako místa, které může mít transformační a léčebný potenciál pro řadu civilizačních výzev, s nimiž se v současném světě potýkáme. Představa venkova dnes přitom vyvolává směs ambivalentních pocitů spojených s řadou klišé a přetrvávajících kulturních stereotypů. Podoba a problémy dnešního venkova jsou do velké míry důsledkem násilné kolektivizace zemědělství v minulosti, v rámci níž došlo k devastaci krajiny a rozpadu venkovské struktury s přerušením původních vazeb a způsobu života. Tradiční venkovská kultura byla zneužívána nacionálními politickými ideologiemi jako forma národního umění a do velké míry se vyprázdnila. Dnešní venkov se potýká s řadou problémů, od nedostatku pracovních příležitostí, špatnou dopravní dostupností, chudobou, vyloučeností, nedostupností vzdělání nebo zdravotní péče.

Na druhou stranu venkov poskytuje, vzhledem k vzrůstajícím nákladům a cenám bydlení ve městech, příležitost dostupného bydlení spojeného s odlišným životním rytmem. V současném umění i mimo něj se dnešní venkov stává autentickým prostorem, cestou ke zjednodušení, zpomalení, úniku z pocitů trvalého přetížení, zahlcení a únavy z online prostoru, v němž jsme odpojení od fyzického světa v éře po umělé inteligenci a v době klimatických změn. Venkov nabízí příležitost pro aktivní samozásobitelství, pěstitelství, pospolitost, kutilství a tradiční řemeslné a rukodělné práce, které přinášejí uspokojení a haptické spojení s přírodními materiály a okolním světem. Je místem pro sepětí s přírodou, zvířaty, půdou, přírodními cykly a rytmy, jejichž přirozenou součástí jsou rituály a svátky v jejich původním významu. Prostředí venkova v tomto ohledu není místem úniku od reality, ale naopak aktivním terapeutickým prostředkem pro léčbu civilizačních symptomů a modelem možné proměny společenského uspořádání.

Výstava sleduje téma venkova asociativní formou prostřednictvím sochařských a malířských děl vystavujících, pro něž představuje venkov inspiraci pro jejich uměleckou tvorbu. U některých se jedná o přímou zkušenost života mimo město, spojenou s prací a způsobem života, u jiných jde o způsob práce s materiálem a tématem, k němuž se ve své práci věnují. Vedle tvorby současných umělců a umělkyň je na výstavě zastoupeno i vybrané dílo Vladimíra Drápala, malíře, grafika, sochaře a pedagoga, který prožil celý život v Tvarožné u Brna. Prostředí venkova, jeho obyvatel, zvířat i přírody patřilo k tématům, jimž se celoživotně věnoval v sériích redukovaných a abstrahovaných výtvarných a sochařských děl.

Vladimír Drápal (1921–2015) vystudoval ve čtyřicátých letech brněnskou Školu uměleckých řemesel v ateliéru Emanuela Hrbka a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru Josefa Kaplického. Od poloviny šedesátých let vyučoval na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty a v letech 1974–1982 působil jako docent na Katedře věd o umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Drápal patřil k zakládajícím členům brněnských tvůrčích skupin Profil 58 a Sdružení Q. Věnoval se grafice, kresbě, malbě i sochařské práci a keramice. V rozsáhlých cyklech zachycoval sousedy, venkovany, motivy koní, stromů, dvojicí a venuší, v redukované a abstrahované výtvarné formě. V Brně se nachází několik jeho realizací ve veřejném prostoru a architektuře, například reliéf Dvojice v budově Ústavního soudu, nebo plastika Venuše u pavilonu Anthropos a řada dalších. 

Foto: Hvězda, Anna Treterová