Projekce filmu a komentovaná prohlídka
Nejisté domovy

Srdečně zveme na projekci filmu Womanhouse v režii Johanny Demetrakas z roku 1974 s Judy Chicago a Miriam Shapiro. Následovat bude komentovaná prohlídka k výstavě Nejisté domovy. Akce se uskuteční ve středu 11. června od 17:00 hodin v Domě umení na Malinovského náměstí. Výstavou provede ředitelka Terezie Petišková. 

PROGRAM
17:00–18:00 projekce filmu Womanhouse (47 minut)
18:00–19:00 komentovaná prohlídka s Terezií Petiškovou 

Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji na GoOut.
Vstupné: 100 Kč

WOMANHOUSE
Womanhouse (1972) byla přelomová feministická výstava a prostor pro umělecké performance, který vytvořily Judy Chicago a Miriam Schapiro, zakladatelky Feministického uměleckého programu na Kalifornském institutu umění (CalArts). Šlo o první veřejnou výstavu zaměřenou výhradně na posílení ženského hlasu prostřednictvím umění.

Na projektu se podílely nejen samotné autorky, ale také jejich studentky a umělkyně z místní komunity – například Faith Wilding. Chicago a Schapiro povzbuzovaly účastnice, aby vycházely ze svých osobních zkušeností a společně otevíraly témata, která se týkají postavení žen ve společnosti.

Výsledkem bylo silné a provokativní dílo, které ukazovalo, přehánělo a zároveň kriticky zpochybňovalo tradiční ženské role. Womanhouse se tak stal nejen uměleckým projektem, ale i zásadním společenským výrokem své doby.

O VÝSTAVĚ 
Koncept výstavy: Alba D'Urbano, Ina Bierstedt

Mezinárodní výstava Nejisté domovy vznikla ve spolupráci Domu umění města Brna, berlínské galerie Haus Kunst Mitte a nadace Berliner Asyl der Kunst Stiftung. Dvě z těchto institucí mají v názvu slovo „dům“ a různorodost obrazů a významů „domu-bydlení“ v současném umění se stala i jedním ze základních kamenů tohoto projektu. Iniciovaly jej italská kurátorka a multimediální umělkyně Alba D’Urbano a německá malířka a kurátorka Ina Bierstedt. Výstava byla poprvé představena v lednu letošního roku v Berlíně, nyní je k vidění v Brně a v roce 2026 se uskuteční v římském Museo Bilotti.

Výstava Nejisté domovy představuje díla celkem 27 umělců a umělkyň, kteří žijí převážně v Německu a České republice. Potkávají se zde nejrůznější umělecká média od soch, prostorových instalací, objektů a obrazů až po videa a fotografie. Pozoruhodná je však i široká škála obsahů, které v současnosti toto univerzální, prastaré téma přináší. V Berlíně koncept výstavy reagoval na charakter budovy Haus Kunst Mitte, který se nachází v bývalém činžovním domě. V Brně pracuje s velkorysým a esteticky silným prostorem Domu umění i s historií zdejší architektury. Na výstavě se setkáme s díly, která tematizují domáckost a nejistotu, své zastoupení má intimní sféra pracující s lidským tělem jako kvazidomovem pro duši.

Výstava odkazuje k tezi „živoucího prostoru“ Franze Xaviera Baiera, rozšířeného konceptu architektury, jenž zahrnuje události a procesy, které se vpisují jako stopy do matérie. Koncept vychází také z textu Gastona Bachelarda Poetika prostoru, vyjadřujícího autorovu domněnku, že pocit domova se nutně nepojí s konkrétním objektem, prostředím nebo místem k přenocování, nýbrž spíše s vytvořením emocionální vazby k nějakému místu či kulturnímu prostoru. Mohou tak vzniknout – a být obývány – doslova šťastné prostory.

Další důležitý zdroj inspirace pro Nejisté domovy představuje explicitně feministická výstava Womanhouse umělkyň Judy Chicago a Miriam Schapiro, jež se konala v roce 1972 v Kalifornském institutu umění. Obě umělkyně zde společně se svými studentkami vytvořily přelomovou instalaci, která tematizovala a odhalovala stereotypní role žen. Kurátorka vybrala pro výstavu díla, která pracují se zažitým, údajně biologicky determinovaným spojením mezi „domovem“ a „ženou“, které se formulovalo a upevnilo během industrializace. Nebo tvorbu, která tematizuje genderově podmíněné násilí postihující převážně ženy v privátní sféře, tedy v prostorech, které jim naopak mají nabízet bezpečí a jistotu. Inspirovala se také textem Virginie Woolf, která ve svém eseji Vlastní pokoj z roku 1929 odhalila každodenní znevýhodňování žen a zdůraznila přitom také význam vlastního pokoje, který pro rozvinutí tvůrčího ducha považovala za stejně důležitý jako finanční a intelektuální nezávislost.

Některá díla z výstavy Nejisté domovy se vztahují k tělu jako k našemu nejintimnějšímu domovu. Poukazují na naši zranitelnost a existenciální propojení s okolním životním prostředím a také na archetypální obraz těla jako – přechodného – příbytku duše. Umělkyně a umělci se na výstavě Nejisté domovy zabývají komplexní problematikou udržitelné obyvatelnosti světa a pokoušejí se upozornit na potenciál změny. Jejich díla zahrnují široké obsahové spektrum: osvětlují jak vnější struktury jako plánování a výstavbu, tak sféru intimity, domáckosti či bezpečí. Součástí výstavy jsou i díla, která se dotýkají traumatických zážitků a jejich přenosu napříč generacemi nebo smutku z nemožnosti návratu. Upozorňují, že absence přirozeného pocitu bezpečí a zázemí v privátním, známém prostoru je pro mnoho lidí životní realitou.

Některé vystavené práce se vztahují k historii architektury, která je vždy výrazem politických poměrů. Koneckonců i vnitřní a vnější podobu brněnského Domu umění od samotného začátku spoluutvářely politické konstelace. Výtvarné řešení výstavy, nesené barevným konceptem navrženým speciálně do jeho sálů, tuto skutečnost zohledňuje.

Bydlení je základní existenční potřebou každého člověka. Každý z nás se k této tezi může vztáhnout se svou vlastní zkušeností a ponořit se do množství vzpomínek, jež umělkyně a umělci výstavou aktivují.