Distorted Session #7: Výstava zblízka

Výstava zblízka - to je nový formát prohlídek, ve kterých společně nahlédneme pod pokličku aktuálních výstav. Zajímavosti, nové poznatky, praktické postřehy a další informace, to vše srozumitelnou a přístupnou formou pod vedením našich lektorek!

V sobotu 20. června 2026 se od 14 hodin podrobněji podíváme na výstavu Distorted Image. Kapitoly z počátků videoartu. Jakým způsobem technologie videa proměnila umění, ale také naši společnost? Jak vznikaly první televizní znělky a animované hudební videoklipy? Proč je dobré výstavu vidět víckrát? A je v každém z nás kousek videoumělce? To vše a mnohem více se dozvíte na této prohlídce.

Vstupné: 100 Kč
Vstupenky jsou k dispozici v předprodeji na pokladně Domu umění a na GoOut. 

O VÝSTAVĚ

Výstava přibližuje počátky umění videoartu v bývalém Československu, a dále v Polsku a Maďarsku. Časově pokrývá období od konce 60. do poloviny 90. let minulého století. Výběr klíčových událostí a uměleckých děl není možné oddělit od celkového společenského a politického kontextu, který do značné míry určoval přístup k technologiím, způsob práce s video obrazem a možnosti jeho sdílení. Na příkladech děl z různých zemích inspiruje k hledání odlišností, ale i paralel a styčných bodů.

Součástí výstavy jsou experimentální filmy, záznamy performancí a akcí a rané animace, které doplňují celkový obraz vývoje tohoto umění. Důležitou část výstavy tvoří nezávislé videomagazíny, zpravodajství o politice a kultuře šířené na videokazetách (mj. Originální Videojournal, Videomagazín Vokna, Videomagazín Karla Kyncla či Infermental). Kromě jednokanálového videa se zde objeví různé podoby videoinstalací a video soch, z nichž mnohé se zachovaly jen v dokumentaci.

Název odkazuje k situaci, kdy obrazy byly záměrně i nezáměrně deformované a manipulované, experimentovalo se s podobou analogového a digitálního obrazu, s televizním přenosem i televizorem jako objektem, zpochybňovala se samotná schopnost obrazu pravdivě informovat o skutečnosti. Zároveň naznačuje, že je z dnešního pohledu obtížné představit obraz vývoje videoartu v jeho celistvosti. Obtížný je již přístup ke zdrojům, materiály jsou rozptýlené po soukromých i veřejných sbírkách, archivech umělkyň a umělců, v různých fázích digitalizace nebo dosud na půdách a ve sklepích na historických a pomalu degradujících nosičích. Málokterá instituce u nás či dalších středoevropských zemích se zabývá sbíráním a uchováním umění videa a téměř žádná se nesoustředí na videoinstalace. Při vystavování historických děl vyvstávají otázky, jaký je správný způsob jejich prezentace, nakolik je možné je rekonstruovat či reprodukovat.