Distorted Session #4: Jak narušený byl obraz videoartu?

Ve středu 10. června 2026 se od 17 hodin sejdeme v Domě umění už u čtvrtého dílu Distorted Sessions, série doprovodných programů k výstavě Distorted Image. Kapitoly z počátků videoartu.

Naše setkání bude mít tentokrát dvě části. Tou první bude komentovaná prohlídka s kurátorkou Lenkou Dolanovou, druhou částí bude workshop s umělcem Tomášem Rullerem, který představí různé způsoby prezentace videoartu na nosičích používaných v období 80. a 90. let.

PROGRAM
17:00–17:30 Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou, zaměřená na (ne)přítomnost žen-umělkyň ve videoartu. Řeč bude o díle Dóry Maurer, Jany Želibské, Izabelly Gustowské, Jolanty Marcolly a Anny Kutery.

17:30–19:00 Tomáš Ruller představí specifika analogové technologie videoartu. Provede ukázkami typických forem video-umění, od manipulovaných obrazovek a jejich „dekoláží“ přes televizorové objekty a skulptury po instalace a environmenty, na principu „site specific“, až po díla „inter-aktivní“. Seznámí nás s různými typy video-kamer, nahrávačů a záznamových nosičů (kazet B-max, VHS, U-matic, B-cam, S-VHS, VHS-C, V8, Hi8 i laser-disků), s různými technikami zpracování signálů, střihové postprodukce a efektů (prolínačky, klíčování atp.), až po různé způsoby prezentací (jednokanálových, multikanálových), na multi-displejích i mega-projekcích. Zmíní také problematiku trans-kódování (v mezinárodních normách PAL, SECAM, NTSC), související s limity internacionální distribuce.

Ukáže výhody video-technologie oproti celuloidovému filmu (v délce kontinuálních záznamů, sledování nahrávaného obrazu v reálném čase a v tzv. „uzavřeném okruhu“, i v bezprostřední možnosti přehrávání a kopírování). Předvede, jak umělci využívali specifika tohoto média (např. nutnost časové synchronizace toku jednotlivých okýnek) a řešili dilema vyplývající z degradace kvality při každém přepisu, včetně dlouhodobé nestability magnetických záznamů.

Téma uzavře zásadní proměnou média s přechodem na digitální technologie, které otevřely éru „multimediálního umění“. Naznačí otázky ve vztahu videa a filmu v kontextu pojmu „pohyblivého obrazu“ a souvislosti s termíny „umění nových technologií“, nebo relace „multimediálního“ a „intermediálního“ umění. Připomene také souběh „umění videa“ s historií „akčního umění“.

Vstupné: 100 Kč
Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji na pokladně Domu umění nebo na GoOut (předprodej bude zahájen 26. května).

O VÝSTAVĚ

Výstava přibližuje počátky umění videoartu v bývalém Československu, a dále v Polsku a Maďarsku. Časově pokrývá období od konce 60. do poloviny 90. let minulého století. Výběr klíčových událostí a uměleckých děl není možné oddělit od celkového společenského a politického kontextu, který do značné míry určoval přístup k technologiím, způsob práce s video obrazem a možnosti jeho sdílení. Na příkladech děl z různých zemích inspiruje k hledání odlišností, ale i paralel a styčných bodů.

Součástí výstavy jsou experimentální filmy, záznamy performancí a akcí a rané animace, které doplňují celkový obraz vývoje tohoto umění. Důležitou část výstavy tvoří nezávislé videomagazíny, zpravodajství o politice a kultuře šířené na videokazetách (mj. Originální Videojournal, Videomagazín Vokna, Videomagazín Karla Kyncla či Infermental). Kromě jednokanálového videa se zde objeví různé podoby videoinstalací a video soch, z nichž mnohé se zachovaly jen v dokumentaci.

Název odkazuje k situaci, kdy obrazy byly záměrně i nezáměrně deformované a manipulované, experimentovalo se s podobou analogového a digitálního obrazu, s televizním přenosem i televizorem jako objektem, zpochybňovala se samotná schopnost obrazu pravdivě informovat o skutečnosti. Zároveň naznačuje, že je z dnešního pohledu obtížné představit obraz vývoje videoartu v jeho celistvosti. Obtížný je již přístup ke zdrojům, materiály jsou rozptýlené po soukromých i veřejných sbírkách, archivech umělkyň a umělců, v různých fázích digitalizace nebo dosud na půdách a ve sklepích na historických a pomalu degradujících nosičích. Málokterá instituce u nás či dalších středoevropských zemích se zabývá sbíráním a uchováním umění videa a téměř žádná se nesoustředí na videoinstalace. Při vystavování historických děl vyvstávají otázky, jaký je správný způsob jejich prezentace, nakolik je možné je rekonstruovat či reprodukovat.

Foto: Jan Prokopius