Nejisté domovy: Gabriele Worgitzki

Staveniště imaginárna – když domy sní. Tak se jmenuje devítiminutové video Gabriele Worgitzki z roku 2020, které beze zvuku zkoumá téma paměti, překrývání a splývání časových rovin. Autorka se v něm zaměřuje na lidské představy o ideálním domově – místě, kde by bylo možné vést spokojený rodinný život. Sledujeme osm snových sekvencí rozmazaných rodinných domů, které se postupně ztrácejí ve tmě, aby je vystřídaly nové obrazy.

Téma bydlení je pro Gabriele Worgitzki dlouhodobě klíčové. Ve své tvorbě se zabývá urbanismem, proměnami krajiny, rozšiřováním městských hranic a fenomény, jako je tzv. spící město – tedy oblasti, kde převažují obytné domy, ale chybějí pracovní příležitosti. Pracuje na pomezí fotografie, videa, kresby a malby. V rámci své videotvorby často cestuje, sbírá dojmy a zaznamenává vizuální podněty z různých koutů světa.

Gabriele Worgitzki se narodila v Berlíně. Studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Sársku a v letech 1995–2000 na berlínské Univerzitě umění, kde absolvovala jako mistrovská žákyně u Kathariny Sieverding. Dnes žije v Luckenwalde a pracuje v Berlíně. V roce 2024 získala pracovní stipendium udělované zemí Braniborsko.

Její samostatné výstavy proběhly mimo jiné v Capri Berlin, opakovaně v galerii Axel Obiger v Berlíně, v roce 2019 v Kunstraum Potsdam a rovněž v galerii Irrgang v Lipsku a Berlíně. Zúčastnila se také řady skupinových výstav – například v Galerii Barbara Gross v Mnichově (2000), ve Städtische Galerie Waldkraiburg (2002 a 2010), v Kielu (2021) či ve Stadtgalerie Salzburg v Rakousku (2023). V roce 2007 se podílela na mezinárodním výstavním projektu Intercity v Praze a Berlíně.