Moderní metody výuky Dalibora Chatrného

Srdečně zveme na setkání ve výstavě a povídání o výukových metodách Dalibora Chatrného s Terezií Petiškovou. Akce se uskuteční ve středu 21. ledna 2026 od 17:00 v Domě umění na Malinovského náměstí. 

DALIBOR CHATRNÝ
Tvorba Dalibora Chatrného patří k nejvýraznějším fenoménům českého výtvarného umění 20. století. Jeho umělecký jazyk se vyznačuje mimořádnou šíří experimentálních přístupů, neustálým hledáním nových cest a kladením zásadních výtvarných i filozofických otázek. Ve druhé polovině století sehrál zásadní roli v utváření uměleckého prostředí v Brně.

Dalibor Chatrný ve své pedagogické práci uplatňoval moderní výukové metody inspirované současnými uměleckými směry i diskusemi s kolegy, například s malířem Rudolfem Filou. Jeho přístup k výuce navazoval na principy, které využívali umělci jako Ľudovít Fulla, Theo van Doesburg či Vasilij Kandinskij. Chatrný kladl důraz na rozvoj imaginace a tvořivosti studentů prostřednictvím experimentálních úkolů, jež vedly k postupné redukci konkrétního zobrazení do abstraktního znaku. Studenti například kombinovali tvary dvou zvířat či předmětů, až vytvořili nový ornamentální tvar, nebo pracovali s barevným světlem k demonstraci optických a barevných vztahů. Vedle těchto experimentálních cvičení zadával i tradiční úkoly, jako převody klasických děl do grafických technik či návrhy knižních obalů. Od poloviny osmdesátých let Chatrný rozvíjel také performativní kreslení oběma rukama, které vnímal jako projev tělového vědomí a akční proces spojený s biologickým rytmem člověka. Tento způsob práce lze chápat jako paralelu k gestické kresbě, jak ji prosazovali reformní pedagogové typu Johannese Ittena.

O VÝSTAVĚ
Jak se v Brně rodilo moderní umění a design? Jaké byly metody uměleckoprůmyslového vzdělávání? A jak se z někdejší Školy uměleckých řemesel stala dnešní Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola Brno? Výstava zachycuje stoletý příběh jisté středoevropské instituce, v níž se setkávaly lokální folklorní tradice s experimentální uměleckou avantgardou, poslušnost vůči politickému establishmentu s odvážným volnomyšlenkářstvím a tradiční řemeslná zručnost s novými médii. Ve zkratce představuje výsledek týmového výzkumu, který je obšírněji publikován ve stejnojmenné knize.

Výstava je členěna do šesti chronologických oddílů. Tyto oddíly jsou rámovány historickými milníky, jež měly na dění ve škole mnohdy zásadní dopad. Z druhé strany lze výstavu chápat jako velmi neúplnou zprávu o brněnském výtvarném dění prizmatem jedné střední umělecké školy.

Název výstavy Hlavou a rukama odkazuje ke svébytnosti umělecké práce a uměleckého vzdělávání. Konkrétněji připomíná některé pedagogické postupy, jimž se v expozici dostává pozornosti. V obecnější rovině pak vyznačuje pokus o zachycení proměnlivých představ o společenském významu umění a taky o tom, jak se vlastně někdo stane umělcem či umělkyní.

Škola uměleckých řemesel (zkráceně ŠUŘ), která byla založena Obchodní a živnostenskou komorou v Brně v roce 1924, měla reprezentovat specifickou moderní alternativu vůči většinou německojazyčným školským institucím podobného typu, které na Moravě existovaly od konce 19. století, ale také vůči pražské UMPRUM a oborově analogickým školám v Rakousku a Německu. Pedagogický sbor, který na brněnské škole v kontextu první republiky, ale i v protektorátních čtyřicátých letech působil, se cíleně zaměřoval na kultivaci moderní lokální kulturní identity a produkce, která by byla svorníkem mezi internacionální modernitou a moravskými regionálními tradicemi.

Ve Škole uměleckých řemesel pedagogicky působila řada výrazných osobností (např. Emanuel Hrbek, Josef Vydra, Petr Dillinger, Božena Rothmayerová-Horneková, Viktor Oppenheimer, Jaroslav Král, Karel Langer, Jan Lichtág, František Kalivoda, Zdeněk Rossmann, Antonín Jero, František Malý, Josef Vydra, Bohdan Lacina, Josef A. Šálek, Jindřich Svoboda, Karel Otto Hrubý, Marie Filippovová, Dalibor a Ivan Chatrní, Pavel Dias, Vladimír Židlický, Pavel Dvorský, Jan Rajlich, Emanuel Ranný, Petr Veselý); se školou je spojeno množství někdejších studentů a studentek (František Povolný, Bohumír Matal, Ester Krumbachová, Teodor Rotrekl, Inez Tuschnerová, Jiří Pelcl, Josef Daněk, Blahoslav Rozbořil, Václav Jirásek, Kateřina Šedá, Barbora Klímová a další). Někdejší ŠUŘ dnes oficiálně používá název Střední škola umění a designu, součástí je i Vyšší odborná škola Brno.

Výstava připomínající 100 let založení této školy navazuje na výsledky uměleckohistorického výzkumu týmu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a dalších přizvaných odborníků na dané téma. Soustředí na probádání nových či méně známých momentů z dějin a současnosti školy, které vycházejí ze studia dochovaných prací významných pedagogů a absolventů školy i z archivních fondů ŠUŘ, které mimo velkých příběhů z dějin umění odkrývají i běžný vzdělávací provoz a metody výuky (učebnice, učební pomůcky, zápisy z porad). Formou dílčích detailních odboček tak bude možné na pozadí historických kontextů otvírat menší tematické sondy, které plastičtěji dokreslí komplexní obraz instituce.

Výzkum byl částečně financován z prostředků Programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity (NAKI III) Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Místa tvořivosti. Uměleckoprůmyslové vzdělávání: konstrukce identit, záchrana minulosti a design budoucnosti (DH23P03OVV061). Příjemcem grantu NAKI III je Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, mistatvorivosti.umprum.cz.

Děkujeme společnosti AUTOCOLOR Šoukal, s. r. o., za technickou podporu výstavy a zapůjčení lešení.

Hlavním mediálním partnerem výstavy je Česká televize.
Výstava se koná pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje Jana Grolicha a primátorky města Brna Markéty Vaňkové. 

Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji v síti GoOut.

Vstupné: 100 Kč

Foto: Kristýna Urbánková/vernisáž výstavy