Note

První polovina devadesátých let přinesla v českém prostředí zvýšenou vlnu zájmu o nová média, videa a audiovizuální instalace, která se k nám dostávala se zpožděním, způsobeným především politickou situací a částečně také nedostupností nových technologií a převažující orientací české umělecké scény na tradiční média. Nově zakládané katedry, školy a proměna koncepce výuky na vysokých školách po roce 1989 vedla k otevírání novomediálních ateliérů a rozšířování povědomí a zájmu o nové možnosti elektronického obrazu a nových médií. V roce 1994 proběhlo u nás souběžně několik výstav mapujících tuto oblast: Český obraz elektronický v pražském Mánesu s ukázkou tvorby českých video umělců, včetně Woodyho Vašulky (kurátor Jaroslav Vančát), Videoart 94 – Příroda v pohybu - mezinárodní přehlídka videoartu se zastoupením díla Woodyho Vašulky, Garyho Hilla, Petera Weibla a dalších v pražském Mánesu a Národním technickém muzeu (kurátorka Vlasta Čiháková – Noshiro, Keiko Sei) a třetí ročník mezinárodního sympozia audiovizuálních, performativních a zvukových děl Hermit v Plasích (kurátor Miloš Vojtěchovský). V Moravské galerii v Brně se ve stejném roce uskutečnila první mezinárodní přehlídka ze série výstav Hi-tech umění s názvem Virtual museum/Third hand, kterou pořádal Ateliér Video-Multimedia-Performance z brněnské Fakulty výtvarných umění při VUT s mezinárodním zastoupením a přehlídkou tvorby Woodyho Vašulky. Výstava Video – vidím – ich sehe (název vychází z původního významu latinského slova video), připravená v roce 1994 mezinárodním kurátorským týmem, představila výběr z video tvorby českých, slovenských a švýcarských umělců ve vzájemné konfrontaci. Tento záměr odpovídal aktualizovanému dobovému zájmu o propojování umění bývalého východního bloku se západním diskurzem v nových kulturně politických podmínkách sjednocené Evropy. Přestože video art se ve Švýcarsku na rozdíl od Československa rozvíjel již od konce šedesátých let, došlo na výstavě podle recenzí k symbióze pečlivě kurátorsky vybraných vizuálně výrazných a působivých video instalací, jež vznikaly z větší části přímo pro výstavu. Výběru autorů pro českou a slovenskou stranu se ujala slovenská teoretička a kurátorka Katarína Rusnáková, se zaměřením na významné osobnosti v oblasti multimediální tvorby (akce, performance, instalace, objekty a další), které se video tvorbou již nějakou dobou soustavně zabývaly a používaly osobitý autorský jazyk (Petr Meluzín, Peter Rónai, Jana Želibská, Tomáš Ruller a Tomáš Mašín). Ve výběru švýcarských umělců, který připravily Esther Maria Jundo a Maria Smolenicka z Bernu, se objevili autoři Alexander Hahn, Simon Laminiere, Muda Mathis, René Pulfer a Anna Winteler. V Brně se vedle Hi-tech výstavy jednalo o první výstavu zaměřenou na umění videa a elektronického obrazu. Výstava byla uvedena na několika místech: v Považské galerii umenia v Žilině (14. 9. – 30. 10. 1994), v Domě umění města Brna (15.12. 1994 – 22.1. 1995), v Galérii hlavního města Bratislavy (10. 2. – 26. 3. 1995) a v Kunstmuseu Thun ve Švýcarsku (27. 4. – 6. 5. 1995). Organizačně, technicky a realizačně náročná výstava byla podpořena různými místními institucemi, nadacemi a sponzory včetně švýcarské Nadace Pro Helvetia a švýcarského ministerstva kultury. Na přípravě výstavy v Brně se podílel Dům umění města Brna a Ateliér Video-Multimedia-Performance z Fakulty výtvarných umění při VUT v Brně. Výstavu doprovázel program s video ukázkami českých, slovenských a švýcarských umělců a informačně obsáhlý katalog. (MS)