Škola vidění. Výmluvnost kresby

5. 2. – 12. 3. 1961

Dům umění

DU 390

Curator

Petr Spielmann, Igor Zhoř

Vystavující umělci

Mikoláš Aleš, Antonín Balzer, Viktor Barvitius, Jan Bauch, Petr Jan Brandl, Vincenc Beneš, Josef Bergler, František Bidlo, František Bílek, Hugo Boettinger, Karel Boháček, Cyril Bouda, Jan Adolf Brandejs, Petr Jan Brandl, Matyáš Bernard Braun, Zdeňka Braunerová, Václav Brožík, Vratislav Hugo Brunner, Alois Bubák, Josef Čapek, Jaroslav Čermák, Karel Černý, Petr Dillinger, František Doubrava, Ferdiš Duša, Bohumír Dvorský, Karel Dvořák, Jan Jiří Etgens, Emil Filla, Alois Fišárek, Josef Führich, Antonín Gareis, František Gross, Norbert Grund, Otto Gutfreund, Bedřich Havránek, Josef Vojtěch Hellich, Adolf Hoffmeister, Vlastimil Hofman, Václav Hollar, Miloslav Holý, František Horčička, Vojtěch Hynais, Antonín Chitussi, Ota Janeček, Felix Jenewein, Miloš Jiránek, Ludmila Jiřincová, Alfred Justitz, Josef Kaplický , Adolf Kašpar, Ludvík Kohl, Jan Kotík, Pravoslav Kotík, Vladimír Kovář, Jaroslav Král, Zdeněk Kratochvíl, Rudolf Kremlička, Ludvík Kuba, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Jan Kupecký, František Kupka, František Kysela, Josef Lada, Otakar Lebeda, Antonín Levý, Kamil Lhoták, Josef Liesler, Emanuel Krescenc Liška, Jan Kryštof Liška, Antonín Machek, Petr Maixner, Antonín Majer, Antonín Mánes, Josef Mánes, Luděk Marold, Julius Mařák, Josef Mařatka, František Antonín Maulbertsch, Eduard Milén, Alois Moravec, Vincenc Morstadt, Alfons Mucha, František Muzika, Josef Václav Myslbek, Karel Myslbek, Josef Navrátil, Vratislav Nechleba, Otakar Nejedlý, Vilém Nowak, Jan Nowopacký, František Xaver Palko, Arnošt Paderlík, Antonín Pelc, Augustin Piepenhagen, Soběslav Hypolit Pinkas, Maxmilián Pirner, Bedřich Piskač, Ignác Platzer, W. Pleydenwourth, Karel Postl, Jan Preisler, Vojtěch Preissig, Antonín Procházka, František Xaver Procházka, Jindřich Prucha, Antonín Pucherna, Karel Purkyně, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Jan Rambousek, Václav Vavřinec Reiner, Vojtěch Sedláček, Hanuš Schwaiger, Václav Sivko, Zdeněk Sklenář, Jan Slavíček, Karel Souček, Bartoloměj Spranger, Viktor Stretti, Antonín Strnadel, Karel Svolinský, Vladimír Sychra, Josef Šíma, Karel Škréta, Václav Špála, Jan Štursa, Max Švabinský, František Tichý, Vojtěch Tittelbach, František Tkadlík, Jan Trampota, Jiří Trnka, Miroslav Troup, Josef Tulka, Joža Úprka, Bedřich Vaníček, Karel Vik, Vincenc Vingler, M. Wohlgemuth, Adolf Zábranský, Jan Zrzavý, František Zvěřina, František Ženíšek

Obsah archivní složky

katalog (neúplný), ideový návrh, náčrtek schématu výstavy, seznam děl, fotografie z výstavy (Václav Chochola), 2 fotografie z instalace výstavy (foto Dagmar Hochová, z pozůstalosti Petra Spielmanna), korespondence (dopis Adolfa Kroupy šéfredaktorovi Literárních novin), reverzy, zápisy z porad o výchovných výstavách (22. 5. 1958 a 11. 8. 1959), návštěvní kniha (cca 30 stran), recenze v tisku, pozvánka na výstavu v oblastní galerii v Liberci, libreto výstavy (43 listů) – uloženo samostatně

Katalog

Škola vidění. Výmluvnost kresby: Dům umění města Brna, 5. 2. – 12. 3. 1961 / Texty: Petr Spielmann, Igor Zhoř. – Brno: DUmB, 1961. – 26 s., obr., DU 390. – MZK

Note

Na konci padesátých let připravil historik umění Petr Spielmann a teoretik výtvarné výchovy Igor Zhoř koncepci trojdílného výstavního cyklu se zaměřením na výchovu k umění pod označením Škola vidění. Výstavy měly na příkladech historických i moderních uměleckých děl přibližovat a popularizovat uměleckou tvorbu a různé výtvarné přístupy širokým vrstvám obyvatelstva. Autoři se ve své ideové koncepci vztahovali k tradici socializace umění, zprostředkovanou ve dvacátých letech především estetikem Otakarem Hostinským a navazovali na sérii výstav s názvem Výchova k umění, které v poválečném Domě umění připravil tehdejší ředitel František Venera a jeho syn Jiří Venera (Umění a kýč I a II, 1948 a Malíř Lev Šimák, 1949). Zvoleným názvem Škola vidění se Spielmann a Zhoř vědomě hlásili ke stejnojmennému kurzu, který v letech 1953 - 1963 připravoval v Salcburku malíř a pedagog Oskar Kokoschka v rámci mezinárodní letní akademie. Kokoschkova koncepce kurzu vycházela z přesvědčení, že základním předpokladem výtvarné tvořivosti je schopnost „vidět vlastníma očima“. Spíše než učit malovat, byl kurz zaměřen na vnímání a vlastní výtvarnou zkušenost. Spielmannova a Zhořova výstavní koncepce si kladla za úkol zprostředkovat návštěvníkům poznání umělecké tvorby a jejích specifických výtvarných projevů, spíše než seznamovat s jednotlivými umělci, historickými styly nebo výtvarnými technikami. Shodně s Kokoschkou zdůrazňovala potřebu „výtvarného vidění“, které je nezbytným předpokladem recepce uměleckých děl. V roce 1961 byla realizována první výstava cyklu s názvem Výmluvnost kresby, s ukázkami od pravěkého umění po tvorbu meziválečných moderních českých umělců. Výstava tvořená reprodukcemi, fotografiemi a originálními výtvarnými díly ze sbírek Národní galerie v Praze byla doplněna výstavními panely s přibližujícími a informačními texty. Výtvarnou stránku výstavy zajišťoval malíř Pavel Navrátil. V dochovaném libretu výstavy jsou představeny jednotlivé okruhy témat i způsob práce založený na podobnostech nebo konfrontacích různě pojednaných děl na stejné téma. Přiblížení výtvarným dílům a vnímání uměleckých děl měla na besedách, pořádaných v průběhu výstavy, napomoci také série hudebních a básnických úryvků. Další dva výstavní cykly výstavy zaměřené na téma malby (Jakou barvou k nám mluví barva) a sochy (Světlo, prostor a objem ve výtvarném umění) již nebyly realizovány. Libreto výstavy pochází z pozůstalosti Igora Zhoře. (ms)