Andreas Koch je německý umělec, grafik, knižní designer, redaktor, vydavatel a učitel. Ve svých dílech často pracuje s detaily či banalitami, které pro něj skýtají stejný potenciál, jako věci zdánlivě větší a důležitější. Na výstavě Nejisté domovy představuje svá dvě stěžejnější díla z období posledních dvaceti let. Obě spojuje stejný námět – autorův byt.

První z nich je fotografie autorova minimálního bytu z roku 2004 s názvem Můj byt. Koch nejprve pořídil několik snímků z ptačí perspektivy, které následně sestavil do obrazu 1:1 a vytiskl na látku o rozměrech 5 x 8 metrů. Dílo, které v první chvíli působí jako barevně pestrý koberec věcně informuje o způsobu života umělce i o jeho materiálních poměrech. Ty mu v té době dovolovaly existovat pouze v takto úsporném prostoru. Ostatně Andreas Koch rád analyzuje fenomén bohatství a s gustem veřejně vyhlašuje, že nemá rád majetné lidi. Druhým dílem je instalace Můj balkon, která vznikla v roce 2010 zdvojnásobením velikosti zábradlí balkonu jeho bytu. Autorovým záměrem je zde simulovat perspektivu ročního dítěte nejen z hlediska samotných rozměrů okolního světa, ale také například okamžik, kdy se dítě poprvé třeba právě s pomocí zábradlí postaví na nohy a objevuje svět z nového úhlu pohledu. Uvedená díla doplňuje projekce video smyčky nazvané Někdy je lepší jít ven (2013). Divákovi poskytuje pohled do autorova bytu po rekonstrukci a prostřednictvím záběrů z interiéru směrem ven i z exteriéru dovnitř umožňuje nahlédnout do jemu blízkého a osobního prostředí.

Andreas Koch pochází ze Stuttgartu, v letech 1992 až 1998 studoval výtvarné umění na Vysoké škole umění v Berlíně, kde v roce 1998 absolvoval jako mistrovský žák u Christiane Möbus. Již do roku 1990 žije v Berlíně a z povzdálí, z klidné a útulné čtvrti Prenzlauer Berg, která dle něj vypadá jako z romantického, kýčovatého, kresleného amerického filmu, pozoruje divokou proměnu Berlína. Sám sebe charakterizuje jako odpůrce profesionalizace, která dle něj vede ke zbytečné hierarchizaci. Jako designer odmítá založit studio, jako učitel na univerzitě zůstává v pozici externisty. Umožňuje mu to netrávit dlouhé hodiny telefonováním a psaním e-mailů. Dříve sice vedl galerii, ale nezajímá ho obchod. Zajímá ho výsledek tvorby nevěnuje pozornost procesu, kterým se k němu dostává. Sám sebe označuje jako Mlhavého profesionála.

Již 20 let vydává nezávislý berlínský časopis o současném umění a provozuje i nakladatelství knih o umění.