DROP DEAD FUNNY - Prezentace izraelských umělců

Prezentace současných izraelských umělců a umělkyň v rámci programu Brno Artists in Residence, kteří připravují výstavu Drop Dead Funny (11. 9. - 3. 11. 2019 v Domě pánů z Kunštátu) Prezentace se odehraje v ateliéru Brno Artists in Residence v podkroví Domu pánů z Kunštátu, těšit se můžete na tyto umělce a umělkyně: 

Následovat bude vernisáž výstavy Drop Dead Funny v 18 h.

Zohar Gotesman (nar. 1979 v Izraeli) je sochař žijící v Tel Avivu. Absolvoval Becalelovu akademii umění a designu v Jeruzalémě. V letech 2011-12 strávil rok v italské Carraře, kde studoval tradiční řezbu mramoru. Vystudoval rovněž archeologii na Ben-Gurionově univerzitě. Zohar obdržel prestižní grant fondu Outset Israel Art Support Fund. Vyhrál cenu nadace Nata Dushnitsky-Kaplan Foundation, cenu pro mladého umělce Izraelského ministerstva kultury a cenu Americko-izraelské kulturní nadace. Dále získal grant od Pais Institute.

Merav Kamel (nar. 1988 v Izraeli) a Halil Balabin (nar. 1987 v Izraeli) tvoří umělecké duo od roku 2012, žijí a pracují v Tel Avivu.
Oba získali titul BFA na Becalelově akademii umění a designu v Jeruzalémě (Kamel v roce 2012, Balabin roku 2014).
Jejich textilní práce představují asociativní způsob myšlení – uchycení různých orgánů z amputací, hybridizací a kompozic, které vytvářejí nový objekt. Jedná se o mutaci chtíče a fantazie s humorným nádechem, který propojuje řadu známých obrazů: kreslené filmy, surrealismus, poetismus, směsici vysokého a nízkého umění, historii umění a také konfliktní a bizarní prostor Izraele.

Naama Arad (nar. 1985) zkoumá běžné vnímaní lidského těla prostřednictvím série hybridních struktur. Jednotlivé nesourodé části složené z každodenních komodit (jako punčocháče, sedátka židlí či elektrické kabely), spojené poněkud přímým a jasným způsobem, evokují mnohé restrikce, vnucované ženským tělům. Autorčiny „ženské stroje“ připomínají zjednodušené ready-made předměty Marcela Duchampa nebo apatické sedící nahé postavy Sarah Lucas, mechanický aspekt přitom zároveň připomene antiutopickou realitu genderových vztahů – jako je ta ze satirického románu Iry Levina Stepfordské paničky (1972).

Yaara Zach (nar. 1984) žije a pracuje v Tel Avivu. Její tvorba se zaměřuje na sochařské instalace z přetvořených již hotových předmětů a průmyslových materiálů. Její ready–made předměty vždy nějak souvisejí s tělem. Fyzické a konceptuální transformace je mění v hybridní skulptury a narušují tak zaběhnutý způsob jejich vnímaní a kategorie, které jim obvykle přisuzujeme.

Gili Avissar (nar. 1982) pracuje primárně s textiliemi, přičemž tvoří rozsáhlé skulpturní asambláže, které se neustále mění a vyvíjejí dílo od díla. Tím, jak útržky látek, složité tkané vzory, lana a appliqué z předchozích děl zapracovává do nových objektů, se materiály rozplétají a splétají do nových seskupení, v jedinečném dialogu s prostorem. Esenciální fluidita Avissarova pracovního procesu se přenáší do pomíjivých identit, které tyto přepracované látky naznačují – kolísajíc mezi zvířecím a lidským, mužským a ženským, zahalením a exhibicí.