Divadelně-taneční projekt věnovaný české polistopadové společnosti.
Námět, choreografie, scéna a režie: Martin Dvořák
Kostýmy: Jindra Rychlá
Hudba: Ben Frost, Gustavo Santaola a další rudé a mediální hvězdy
Remix: Martin Dvořák
Světla: Filip Šamalík, Martin Dvořák
Účinkují: Martin Dvořák, Lenka Kolářová, Petr Kolář, Mirka Prokešová
Produkce: Alena Pajasová
 

"Česká společnost se po naší "malé sametové" revoluci značně proměnila. Beze studu a výčitek zcela převzala tvář západního konzumního světa, rezignovala na tradice a hlubší hodnoty, určující do značné míry i celkovou image naší společnosti ve světě.
Amerikanizace, korupce, politická nestabilita, přehnaná sexualizace, komerce, bezduchost a plytkost zábavy, vyvyšující na první místo ve společnosti už i pornohvězdy, jež třímají otěže dnešního televizního showbyznysu, který se stává předobrazem a ideálem dospívající mládeže - to je jen několik definicí vystihující onen sociálně-duchovní stav dneška.
Vše staré je na nic, rychle najeďme do nových kolejí, i když nevíme, kam povedou.
Den co den jsme zasypáváni lživými informacemi a polopravdami bulvárních periodik a televize, reklama ovlivňuje naše myšlení, názory jsou negativně formovány pod vlivem všech médií.
Osobnost a produktivita jedince je naprogramována na co možná nejvyšší výkonnost. Nerozhoduje jak, pro koho a proč, ale - kolik, za kolik, co, kde, kdo s kým. Citově labilní jedinci se hroutí pod tíhou depresí a nezvládnutí běhu života. Nezbývá čas na zastavení a uvědomění si sebe sama. Proč?"

Historii Company ProART můžeme datovat od května 2005, kdy byl premiérově uveden první její projekt „Já už tě nemám rád“ podle povídky Josepha Hellera. Nesmíme však opomenout ani úplně první projekt tvůrčího týmu Dvořák – Pajasová „Gabriel Lion 2004“, který dal v Terezíně vzniknout multižánrovému workshop-festivalu Tanec Terezín, později Festivalu ProART a vůbec celé filozofii a tvůrčí činnosti ProART o.s.
Těžištěm práce souboru je snaha o hledání společných cest pro činohru a tanec, respektive zpěv, vytvářet nepovrchní, mnohovrstevnatá, širšímu spektru publika srozumitelná, současná, tanečně-divadelní představení. Stylově je možné soubor zařadit mezi neoklasicky-moderní-současné taneční těleso.
Jádrem souboru je šest tanečníků včetně tančícího choreografa Martina Dvořáka, jež se krom vlivů západní taneční scény částečně hlásí i k odkazu Pražského komorního baletu, z něhož tři tanečníci vzešli. Rovněž jakási touha „zalepit díru“ po tomto zaniknuvším souboru dává tomuto tělesu image urputného propagátora tance v české divadelní kotlině. Snahou souboru je hrát, hrát a hrát – tedy vytvořit si menší repertoár z finančně dotovaných projektů, které se však nestáhnou po třetím uvedení, ale zajistí si delší životnost větším počtem repríz. Jejich dosavadní projekty dosáhly dohromady více jak 100 repríz, z toho polovina je stále na repertoáru. Nejen z tohoto pohledu je činnost Company ProART ojedinělá a hodna respektu.