Metoda asambláže má stejně hluboké historické kořeny jako koláž. Vychází z lidské přirozenosti stmelovat, sbírat, hromadit a propojovat k sobě různé předměty a materiály. Jako tvůrčí princip, užitý ve smyslu nekonvenčního malířského nebo sochařského vyjádření, vstoupila asambláž do umělecké tvorby až přičiněním avantgard počátku 20. století. Nešlo jen o uplatnění různých nálezů a materiálů na obrazové ploše, o ztvárnění reliéfních artefaktů a objektů, ale o prosazení nových myšlenek a z nich se rodících estetik a osobních programů. Nová vlna zájmu o asambláž se následně ve světovém umění zvedla až s pop–artem a Novými realisty. V českém umění se objevila na samém počátku 60. let a zasáhla řadu umělců napříč generacemi. Vedle děl, v nichž si nálezy zachovávaly autenticitu a stavěly na přímosti a výrazové kapacitě reality, nacházíme ironicky, humorně i eroticky zacílené přístupy, manýristicky koncipované práce uplatňující „arcimboldovský“ princip, dále díla sledující fiktivní příběhy, ale i taková, jež prostřednictvím nálezů vynášejí na povrch archetypální zdroje nevědomí a zabývají se existenciální a ontologickou problematikou; objevují se asambláže pracující s nálezem ve smyslu znaku, dále díla akcentující rytmus a skladebnost konfigurací, jakož i práce, pro něž byla určující hra a výtvarnost myšlenkového konceptu.
Názorová a tvůrčí bohatost, jíž jsme v českém umění od 60. let svědky, také určila rozvržení výstavy. Tvoří ji čtyři okruhy: díla ztvárňující imaginární představy, jež charakterizuje „přepodstatnění“ sémantických významů reálných předmětů ve smyslu fiktivního příběhu, neodbytnosti otázek a sdělení. Další úsek patří kreacím akcentujícím skladebnost a hru, na něž navazují asambláže zabývající se poetikou všedního a uplatňující důvěrnou komunikaci. Závěr náleží tvorbě exponující syrovost a expresivní přímost reality, v nichž jsou nálezy především samy sebou a těží ze své výpovědní kapacity.
Prostorové možnosti Domu pánů z Kunštátu určily redukci vystavujících umělců i souborů jejich děl. Představí práce Bedřicha Dlouhého, Karla Nepraše, Jaroslava Vožniaka, Čestmíra Janoška, Čestmíra Kafky, Jana Švankmajera, Jana Koblasy, Aleše Veselého, Zdeňka Berana, Pavla Nešlehy, Václava Hejny, Theodora Pištěka, Milana Knížáka, Běly Kolářové, Jiřího Koláře, Věry Janouškové, Zbyňka Sekala, Ladislava Nováka, Libora Fáry, Václava Jíry, Dalibora Chatrného a dalších.

14. 10. v 17 h: Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Mahulenou Nešlehovou.

Informace o výstavě
Jana Vránová, 736 485 361, vranova@dum-umeni.cz

Materiály k výstavě (fotografie)
Barbora Antonová, 731 506 376, antonova@dum-umeni.cz

10 09 — 14 11 2010