Miroslav Šnajdr st. přísluší k nejvýznamnějším osobnostem českého výtvarného umění. Již od šedesátých let minulého století patří k nemnohým mimopražským umělcům, kteří přes veškeré komplikace a jisté osamění zůstali věrni svému přesvědčení a názoru. Šnajdrova tvorba svým významem přesáhla hranice regionu a vstoupila do tvůrčí komparace se  středoevropským výtvarným prostředím a dále inspirativně působí až do současné doby.
Dílo Miroslava Šnajdra představuje mimořádně osobité rozvíjení podnětů, které přinesl informel, a to způsobem, který nemá v českém prostředí obdobu.
Umělcův výtvarný projev – malířská a kreslířská tvorba plná citlivých interpretací vlastních pocitů a zážitků upoutává bohatou škálou plnou vizuálních podnětů, poselství a spontánního sebevyjádření, je zdrojem smyslových a estetických kvalit, je výpovědí o autentickém tvůrčím postoji, výpovědí o malbě a zpovědí o něm samotném.
Jedním ze základních prvků jeho tvorby, vedle soustředění se na dané téma, je parafráze a komentář jako způsob komunikace s uměním blízkých tvůrců a vyrovnání se s odkazem klasiků světové malby. Miroslav Šnajdr vlastně uvedl výtvarnou parafrázi do českého umění. 
Nejdůležitějším posláním výstavy je ve výběru představit etapy početného umělcova díla a pokusit se diváka přesvědčit, že mediem malby (kresby, grafiky) můžeme i v dnešní přetechnizované a převizualizované době velmi dobře vyslovit i ty nejsložitější či nejintimnější pocity.
06 05 — 14 06 2009

Miroslav Šnajdr st.
Malíř, kreslíř, příležitostný grafik
Narozen: 8. 11. 1938  v Toveři (u Olomouce).                      
Žije a působí v Olomouci.
Studia: Vojenská hudební škola v Liberci (1953-1956), Státní konzervatoř v Brně, obor lesní roh (1962-1967).
V letech 1961–2001 působil jako hornista v Moravské filharmonii Olomouc.
Samostatně vystavuje od roku 1967 (ČR, SR, F). Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1965 (ČR, SR, Španělsko, Rumunsko, Polsko, USA, Německo, Švýcarsko, Holandsko, Kanada).
V letech 1963–1965 byl členem olomoucké tvůrčí skupiny Ohnisko, v letech 1968–1971 byl kandidátem olomoucké pobočky Svazu československých výtvarných umělců a v letech 1972–1991 byl evidován při Českém fondu výtvarných umělců. Od roku 1990 je členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně, od roku 1991  Spolku olomouckých výtvarníků a od roku 1992 Umělecká besedy.
V roce 1999 mu byla udělena Cena města Olomouce za celoživotní tvorbu. V roce 2001 obdržel cenu Michala Ranného za významný přínos jeho tvorby české výtvarné kultuře. 
Je zastupován Galerií Caesar v Olomouci, Galerií Langův dům ve Frýdku–Místku, Galerií Magna v Ostravě.

Jeho práce je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerii Benedet v Oviedu,  Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie Zlatá husa v Praze,  Horácké galerie v Novém městě na Moravě, Jacques Lemeistre v Paříži (Paris), Kupferstichkabinett v Drážďanech (Dresden), Moravské galerie v Brně, Muzea umění Olomouc,  Music Department of the University of Sydney, Sydney, Paul Fachetti v Paříži (Paris), Staatische Kunstsammlungen v Drážďanech a mnoha domácích i zahraničních privátních sbírkách.