Filip Cenek absolvoval Fakultu výtvarných umění v Brně, Atelier video u Keiko Sei, kde od roku 2003 působí jako pedagog a asistent. Zabýval se teorií i praxí nelineárních příběhů a narací v digitálním prostředí, později pak neostrostí, nečitelností a chyběním jako pozitivními jevy. Ve spolupráci s Jiřím Havlíčkem a Magdalenou Hrubou od roku 2000 vytvořil několik prací zabývajících se oživováním zátiší (animací), přeskupováním znaků a různých způsobů animační narativity, reminiscencí na generační zkušenost s pohádkovou tvorbou i specifickým využíváním hudebního doprovodu. Za práce v oblasti vizuálních médií obdržel Filip Cenek v roce 2004 Vývojový grant Tranzitu. Ve svém doktorandském experimentování v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze se zabývá aktualitou obrazu (vjingem) a tvorbou živých re-editů z nalezených fotografií a zvuků, směřující ke specifické audiovizuální revizi vzpomínání a imaginarity. Prezentoval se na výstavách současného umění a festivalech u nás i v zahraničí (Centre Pompidou v Paříži, EMAF v Osnabrücku, NIVAF v Naganu, Parker`s Box v New Yorku, Metrónom v Barceloně).
Projekt Blackout, který připravil ve dvojici s Jiřím Havlíčkem, poukazuje k tématu paměti, díře, „mezi“, střihu… čili mezních hodnot v obrazovém prostředí. Autoři se pokoušejí  o mezi-obrazí (prostory mezi obrazy) neboli o přechod k jejich perifernosti. Blackout znamená zatemnění budov za války, zákaz zveřejnění ( např.zprávy), výpadek paměti, proudu (dočasný)   apod. Také se ale používá jako pojem v animacích. Zároveň je v tom názvu, alespoň pro autory, jistá naděje, pohyb ze tmy ke světlu.
Blackout se zároveň pokusí pomocí dvou filmových animací popsat práh a možnosti narativity, co „naoko“ eliminuje zapomnění, ale zároveň vyjevuje zkušenost, že každý další pohyb nebo obraz se již zapomenutím stane. Autoři preferují ve svých filmech jeden dlouhý záběr, žádné střihy, žádný děj. Pomalé změny se prolínají se změnami něčeho uvnitř. Dvě vrstvy musíme poskládat přes sebe, abychom si uvědomili, co vidíme: zatemnění (blackout), dělení na vnitřní a vnější v podobě hlavní hrdinky filmu (holka v městském prostředí), to, co představuje její svět a vnitřní model. Zjednodušeně je to práce o alternativní ambivalenci modelů vyprávění.

23 04 — 08 06 2008