Vyhlášení soutěže
Laureát Ceny J. Chalupeckého za rok 2008 bude vyhlášen během slavnostního večera,  4. 11. od 18 h v divadle Reduta.

Komentovaná prohlídka výstavy
5. 11. 2008 v 16 hodin vás kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl provede expozicí a seznámí vás s díly jednotlivých autorů

Od roku 1990 je udělována Cena Jindřicha Chalupeckého českému výtvarnému umělci ve věku do 35 let. Prvním držitelem byl v roce 1990 Vladimír Kokolia, dále ocenění získali mj. František Skála, Petr Nikl, Kateřina Vincourová, Lukáš Rittstein, David Černý a další. Od roku 2002 se v pořádání výstavy finalistů vybraných mezinárodní odbornou porotou střídají Praha a Brno. Osobitou součástí brněnské výstavy je i hlasování návštěvníků – Cena diváků.
Dne 9. a 10. 6. 2008 se v Praze sešla mezinárodní porota, aby vybrala finalisty již devatenáctého ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Do soutěže bylo v letošním roce nominováno či přihlášeno 62 výtvarníků a skupin, tedy nejvíce v dosavadní historii soutěže. Porota z nich vybrala 6 finalistů letošního ročníku. Jsou jimi Zbyněk Baladrán, Ondřej Brody, Radim Labuda, Tomáš Moravec, Jiří Skála a Evžen Šimera. Výstava Finále 08 se uskuteční v Domě pánů z Kunštátu v Brně ve dnech 22. října až 23. listopadu 2008.
Hostem výstavy bude Svätopluk Mikyta, vítěz slovenské Ceny Oskára Čepana za rok 2008.
Vítěz ceny za rok 2008 získá šek na 50 000 Kč na další umělecký rozvoj od časopisu Reflex, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a částku 100 000 Kč na realizaci výstavy, uměleckého projektu nebo katalogu.
Laureát pro letošní rok bude vybrán 4. listopadu 2008, kdy proběhne i slavnostní vyhlášení v prostorách brněnské Reduty. Večer moderuje Michal Pěchouček, vystoupí dětský soubor Valášek a bude předána cena čtenářů časopisu Reflex.
Afterparty proběhne 4. 11. v sále kavárny Trojka v Domě pánů z Kunštátu. Ve 20 hodin vystoupí Table, ve 20.45 Midilidi, 21.30 Beatbox a piano: Ondřej Havlík a Zdeněk Král, 22.45 DJ Teo

Složení poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2008
Suzanne Altmann, nezávislá kurátorka, Německo, předsedkyně poroty
Elizabeth M. Grady, nezávislá kurátorka, USA
Pavel Liška, rektor VŠUP, Česká republika
Joanna Mytkowska , ředitelka Muzea moderního umění, Polsko
Jan Merta, umělec, Česká republika
Jana Oravcová, VŠMU, Slovensko
Jiří Ptáček, kritik a kurátor, Česká republika
 
Vyjádření poroty k jednotlivým finalistům
ZBYNĚK BALADRÁN
Zbyněk Baladrán již několik let patří k nejzajímavějším českým umělcům mladé generace. Často pracuje s nalezeným vizuálním, zvukovým a textovým materiálem. Metodou dekonstrukce se dopracovává k nečekaným reinterpretacím historických dokumentů, obvykle ve formě videoprojekcí.
ONDŘEJ BRODY
Ondřej Brody vytváří překvapivě jemné a citlivé videofilmy, ale také provokativně exponované akce a instalace. Ve většině svých děl konfrontuje společenská tabu. Pracuje s otevřeně ukazovanou sexualitou, která může až odpuzovat, i s dalšími reáliemi života. Jeho práce obsahují humor, který se týká spodních vrstev života i samotného fenoménu umění. Na jeho produkcích se nebojme stydět, případně mít neklidné sny. Nedívejme se na ně pohledem voyerů a uměnoznalců, ale vystavme se jejich přímým nárazům.
RADIM LABUDA
Médium videa Radim Labuda využívá nečekanými způsoby: někdy je poetický a jindy drsně nekonvenční. Témata současné kultury a umění dokáže propojit se svým vlastními osobními příběhy. Své záběry komponuje téměř jako malby. Na první pohled jsou všední a pomíjivé, někdy v sobě skrývají vyprávění a jindy jsou téměř abstraktní.
TOMÁŠ MORAVEC
Tomáš Moravec zaujal svou schopností kombinovat intervence do veřejného prostoru se silným citem pro uměleckou formu. Ve svých světelných projekcích promítá geometrické vzory na místa, jež jsou spojená s pohybem lidského těla, jako jsou například přechody pro chodce nebo schodiště. Díky nim si uvědomujeme důležitost a význam fyzického pohybu v prostředí našich běžných denních aktivit.
JIŘÍ SKÁLA
V uvažování Jiřího Skály se opakovaně objevují motivy osobního vztahu k věcem, mezilidské komunikace nebo lidské práce. Ve svém výjimečném projektu Výměna rukopisu transformoval jeden ze základních pilířů lidské identity. Jeho díla jsou založena na logických vzorcích, v nichž je spontaneita a osobní vazba k tématu vyvažována katalogizačními metodami či odkazy ke konvencím minimalismu.
EVŽEN ŠIMERA
Evžen Šimera se v poslední době věnuje obrazům. Neobvyklých výsledků dosáhl užitím stékajících kapek barvy po plátně, jimiž nahrazuje tradiční malířské postupy. Technologická inovace mu umožňuje prozkoumávat obraz a jeho limity. Hledá styčné body mezi malbou a objektem, autorstvím a náhodou, minimalismem a designem.

Host Ceny Jindřicha Chalupeckého
SVÄTOPLUK MIKYTA
Špinavá stěna
Od roku 2002 se v pořádání výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého  střídají Praha a Brno. Osobitou součástí brněnské výstavy je vždy  představení vítěze slovenské Ceny Oskára Čepana , která vznikla roku 1996 jako paralela k českému ocenění. Komise, složená z  výtvarných teoretiků a umělců pohybujících se v oblasti současného výtvarného umění , letos  ze čtyř finalistů vybrala  absolventa ateliéru volné grafiky na VŠVU v Bratislavě Svätopluka Mikytu /1973/. Ocenila tak jeho hutnou výpověď a výrazný umělecký rukopis, který je navíc srozumitelný i širšímu publiku. Petra Hanáková, jedna ze členek poroty, odůvodnila své rozhodnutí těmito slovy:
„Napriek tomu, že tvorba Svätopluka Mikytu (1973) sa rozbieha viacerými smermi – mediálne, tematicky i z hľadiska umeleckých stratégií – je akosi zvláštne koncentrická, autorsky hutná. V dobe rozriedených autorstiev prináša Mikyta systematicky rozpracovávaný autorský program, ktorý vracia do hry súkromné mytológie i myšlienku Gesamtkunstwerku, vo svojej rukodielnosti a „peknom výstupe“ navyše zrozumiteľný aj širšiemu publiku. Mikyta je umelec vskutku viacdomý. Jeho tvorba má polohy voľné (video-performance Valaška na západ! či ironické posuny Doroty Sadovskej), „národniarske“ (nekonečný cyklus slovacikálnych kresieb venovaných zemiaku, Tatrám a iným slovenským ikonám) i zberateľsky kabinetné (tzv. pre-kresby). Svätopluk Mikyta, v ktorého mene sa šťastne snúbi zašlá sláva slovenského hokeja i „starí Slováci“, je umelec v podstate neoromantický. Je príležitostne vzdorovitý, ale i pragmatický, višegrádsky i zápecnícky. A navyše – a to sa cení! – má imidž.“