Nejen o Pavlu Nešlehovi
Literární noviny | 13.10.2008 | rubrika: Umění | strana: 13 | autor: MARTINA SCHNEIDEROVÁ
V roce 1986 uspořádal Dům pánů z Kunštátu výstavu Pavla Nešlehy (1937-2003) zaměřenou na malířské dílo, nyní se diváci v týchž prostorách mohli seznámit s jeho fotografiemi, kresbami a pastely.
Když Walter Benjamin v roce 1936 prohlásil, že umělecké dílo ztratilo vynálezem fotografie svou auru, měl na mysli jeho vyvázání z kultického kontextu, neboť díky reprodukovatelnosti obrazu přestala být důležitá jedinečnost díla, jeho tady a teď tváří tvář diváku. Co však udělal Pavel Nešleha, když se v sedmdesátých letech obrátil k fotografii, aby zachytil právě ona místa kultu, tedy místa vrstvené paměti? Jednoduše obrátil Benjaminův názor vzhůru nohama: pomocí cyklů začal jedinečnost těchto míst lákat do hledáčku, v temné komoře zatoužil vyvolat duchy krajin. I když mu fotografie nahradila skicák, nehrála jen roli záznamu viděného, jako spíše záznamu neviditelného. Dle vlastních slov toužil zachytit to „za věcmi“. Proto cykly, proto obsedantní sledování oblíbených míst, proto časosběrné dokumenty.
Fotografie neotřásla jen originalitou uměleckého díla, vyvolala také úvahy o smyslu napodobivého zobrazení, které bylo modernisty vnímáno jako vnější a povrchní. Vznik avantgard vykázal iluzivní zobrazení za hranice zájmu. Inspirace byla hledána mimo evropskou tradici, ve všem, co nebylo svázáno konvencí. Představa, že ráj je vzdálený, však nebyla společná všem. Už v polovině devatenáctého století prohlásil Henry David Thoreau, že „je zbytečné snít o divočině vzdálené od nás. Žádná taková není. Tento sen je jen živým močálem v naší mysli a v našem nitru, primitivní silou přírody v nás samých.“ Nešleha se o svých výletech vyjádřil podobně: „hledám a odkrývám cosi ve mně hluboko vrostlého.“ Výlety s fotoaparátem do Krkonoš, na Šumavu, do Pojizeří nebo do Kuksu byly pokusem vymanit se z šedé krusty normalizace a zabývat se něčím pevnějším, než je pošetilá přítomnost, která umělce v šedesátých letech vedla k deformacím, grotesce či k strukturálně „zraňované“ grafice.
Nešlehova zobrazení se díky fotografii precizují. Tíživost doby je vyjádřena jinak než deformací, zájem se přesouvá na elementy přírody. Výběr cyklu Přírodní struktury (1973-2001) představuje na výstavě nejstarší a také nejpočetnější fotografický celek. Detailnost pohledu zůstává. Vidíme plochy bez horizontů, jejichž společným tématem by mohla být stopa a její mizení. Šlápoty v bahně, navátý sníh, napadané listí, vodní hladina či písečné duny jen čekají na další nános paměti, která počítá s překrytím. Škoda že divák nemá možnost porovnat, jaký význam dal Nešleha těmto strukturám v malbě a kresbě. Určitou představu lze získat pohledem na kresby Paměti země (1992), kde pukliny a vrypy sugerují stopy času na zdánlivě nepoddajné skále.
Skrytá óda na iluzi
Kdo se s Nešlehou setkává poprvé, mohl by být překvapen, že se v roce 2002 v Hradci Králové zúčastnil výstavy nazvané Hyperrealismus. V brněnské expozici jsou černobílé fotografie struktur kamenů, vln či ohně doprovázeny nezobrazivými kresbami, které neznalého diváka přimějí považovat Nešlehu za umělce směřujícího k abstrakci. Přesto je Nešleha také mistrem iluze a veristické kresby, což dokazují Studie ohně (1987-1990) v centru výstavy. Zatímco však hyperrealisté překračují možnosti fotografie i lidského pohledu tím, že malují víc, než je možné spatřit, Nešlehu zajímá iluze jiného ražení, typičtější pro české prostředí.
Vystavené Studie ohně totiž navazovaly na cyklus Iluze v soukromí (1985) - v Domě pánů z Kunštátu zastoupen není, přesto právě on ozřejmuje, co iluze pojednaná veristickou kresbou či malbou pro Nešlehu znamenala. Tyto objekty tvořily skutečné dveře, které byly otevřeny a jejich průhled byl iluzivně pomalován. Divák má dojem, že se na něj řítí obrovská vlna, že vchází do chumelenice, je ohrožován slunečními výbuchy nebo sleduje chladné světlo měsíce. Autor nám dává možnost pocítit na vzdálenost paže velkolepost živlů, jiného, energičtějšího světa, který je hned za dveřmi. Nešlehova iluze se nepodobá hyperrealistickému mlčení nehybných věcí. Vyznačuje se naopak rychlostí a silou, která má schopnost proměňovat ospalé vnitřky místností: netečné nitro diváka.
Zaměření nynější expozice nejlépe vyjadřuje objekt Zhroucení iluze (1988), kde fiktivní oheň dokonce rozlomí prstenec dřevěné ohrady. Na současné výstavě tento chvalozpěv na iluzi pouze probublává. Kupříkladu na kresbě Oidipus se zpod povrchu prodírá světlo. Pro Nešlehu totiž existují dva světy. Svět, který prožíval s námi, a druhý svět, který ovšem neexistuje na rovině plátna či papíru, ale právě pod ním. Takový je i smysl jeho fotografických cyklů. Sleduje kamenné svědky a čeká, že skály puknou. Zkouší jim pomoci už úhlem svého pohledu, který bývá závratný. Fotí úzké koridory, strmé schody, zátočiny a trpělivě hledá to „za věcmi“, které k němu přichází v podobě světla, mnohdy nejistého. Někdy vyfotí pouhý kámen, nikdy ne hladký, vždy zvrásněný a poznamenaný. Kresbou pak Nešleha osvobozuje to, co v kameni jen tuší. Světla je čím dál víc, až se nakonec dveře jiných světů otevřou. Víru v to, že další světy nejsou daleko, sdílí Nešleha s některými postmoderními spisovateli. Kdo si vzpomene na román Michala Ajvaze Druhé město, kde další realita s poněkud jinými zákony přebývala v temných koutech, v záhybech prostěradel, v labyrintech knihoven nebo v šatně mezi kabáty, pochopí, o čem hovořil Thoreau, Nešleha a mnoho dalších téměř nehybných cestovatelů.
Pavel Nešleha: Nejen o zemi. Dům pánů z Kunštátu, Brno, od 9. září do 12. října 2008.
O autorovi| MARTINA SCHNEIDEROVÁ, Autorka je studentkou Semináře dějin umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Oprava Domu umění v Brně odkryla díla bohémů
zpravy.iDNES.cz | 11.10.2008 | rubrika: Zprávy iDNES.cz / Brno  Kristýna Chmelíková
Malby z proslulého klubu v podzemí brněnského Domu umění jsou zpátky na světě. Stopy po výtvarnících i literátech, kteří se zde v 50. letech minulého století při večírcích mnohdy chopili štětců a zaplnili okolní zdi malbami a kresbami, zde odhalili při vyklízení depozitáře.
Klub založil tehdejší ředitel Adolf Kroupa. O dekádu později tu stoly a lahve vína nahradily skříně, klub přestal fungovat a změnil se na depozitář. Nyní se kvůli opravám budovy galerie na Malinovského náměstí vyklízí - a zpoza starých skříní opět vykukují namalovaní kostlivci i další karikatury.  "O dílech na zdech sklepení jsme samozřejmě věděli, ale nyní ta zakrytá nábytkem i vidíme. Ovšem kdo je autorem kterého díla, je těžké říct," uvedla Jana Vránová z Domu umění. Na mnoha dílech podle ní totiž pracovalo hned několik umělců dohromady a podpisy u necelé dvacítky děl chybí. Jedním z autorů byl i Ludvík Kundera.
Básník Jacques Prévert / Kroupa byl proslulý a milý hostitel, který rád zval i velmi známé umělce. Do klubu tak jezdila skutečná esa světového umění, například básník Jacques Prévert.
"Scházeli se tu samozřejmě i brněnští umělci, Vincent Makovský, Ludvík Kundera, Jan Rajlich. Kresby na zdech vznikaly jako momentální impulzy pravidelných návštěvníků," dodala Vránová.  Některé z maleb jsou odřené, další však ve velmi zachovaném stavu. "Díla nemají zas takovou hodnotu, aby se draze přenášela na plátno, ovšem samozřejmě řešíme, jak je při sanaci zdiva v depozitáři co nejméně poškodit, budeme se chovat co nejšetrněji," řekl ředitel Domu umění Rostislav Koryčánek. Že by vzpomínku na 50. léta zpřístupnili veřejnosti, je podle něj nereálné. "Sice jsme uvažovali i o rozšíření plánované restaurace až sem, jenže by nám pak chyběl prostor pro sklady," vysvětlil Koryčánek s tím, že za stávající situace uvidí lidé malby maximálně při dni otevřených dveří.
http://zpravy.idnes.cz/oprava-domu-ume...o-/brno.asp?c=A081011_1064861_brno_dmk
 

24. 9. 2008
A2 kulturní týdeník    str. 3   Tipy
Pavel Nešleha v Brně
Malíř a grafik Pavel Nešleha (1937–2003) patřil k výrazným osobnostem generace šedesátých let a českého nonkonformního umění. V letech 1990–2002 působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vedl malířský ateliér. Byl spoluzakladatelem skupiny Zaostalí (1987), kterou nedávno připomněla výstava v GHMP, a členem SVU Mánes (od 1995). Za své dílo byl mnohokrát oceněn, roku 1990 získal tvůrčí grant the Pollock-Krasner Fondation. Dům umění města Brna připravil na letošní podzimní sezonu výstavu připomínající především kresebné a fotografické dílo Pavla Nešlehy. Pod názvem Nejen o zemi projekt zachycuje „způsob autorova fotografického vidění“. Kurátorka Mahulena Nešlehová tu představuje jednotlivé cykly a série vznikající od první poloviny 70. let do počátku nového tisíciletí.
Reflexe živlů modelujících rozmanitým způsobem českou a moravskou krajinu lze zhlédnout v souborech Přírodní struktury (1973–2001), Krkonoše (1983), Horizonty (2001), Černý koridor (2000), Valečov a Drábské světničky (2000), Ojbín (2000), Braunovské reflexe (2000), Kuks (2000) ad. Snímky doplňují kresebné a pastelové soubory Paměti země (1992), Konflikt šedé plochy s předmětem (1983), Studie ohně (1987–1990), Celospolečenské využití ohrad (1988) nebo Matyášovo zrcadlo (1998–99).
Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu (Dominikánská 9, Brno), do 12. 10.
 –pev–

22. 9. 2008    Xantypa    str. 125   Tipy na výtvarné umění
FINALISTÉ CENY JINDŘICHA CHALUPECKÉHO 2008
připravila LENKA LINDAUROVÁ   
DŮM UMĚNÍ MĚSTA BRNA, DŮM PÁNŮ Z KUNŠTÁTU 22. 10. - 23. 11. 2008
Devatenáctý ročník prestižního ocenění pro výtvarníky do 35 let, Ceny Jindřicha Chalupeckého, má své finalisty. Poslední tři vítězství si odnesly ženy: Kateřina Šedá, Barbora Klímová a Eva Koťátková, letos své práce v brněnském Domu pánů z Kunštátu představí šest mužů. Ve finále se utkají poněkolikáté nominovaný Zbyněk Baladrán a o něco mladší autoři Tomáš Labuda, Jiří Skála, Václav Moravec, Evžen Šimera a Ondřej Brody. Všichni se zabývají, stejně jako předchozí vítězky, především konceptuální tvorbou od sofistikovaných intelektuálních videí Zbyňka Baladrána přes konceptuální stékané obrazy Evžena Šimery až po provokativní videa s pornografickými tématy Ondřeje Brodyho. Vítěz, kterého vybere odborná mezinárodní porota, může, kromě finanční odměny, v příštím roce samostatně vystavovat v Galerii Václava Špály v Praze.

16. 9. 2008    Mladá fronta DNES    str. 5   KULTURA - BRNO A JIŽNÍ MORAVA
Strach z města vystavují v G99
(krch)   
Brno - Příběh chlapce, který měl na počátku minulého století takový strach, aby ho nekousl kůň, že raději nevycházel na ulici, zaujal rakouského výtvarníka Gregora Eldarba. Nemoc moderní doby - agorafobie, tedy strach z otevřených prostranství, je tématem jeho výstavy nazvané Map-making exercises, kterou lze ode dneška až do 12. října navštívit v brněnské Galerii G99 v Domě pánů z Kunštátu.
Eldarb se inspiroval výzkumem známého psychoanalytika Sigmunda Freuda, který jako první vznik fobií souvisejících s městským prostředím zkoumal.
„Rakouský výtvarník těží nejen z Freuda, ale i například z knihy z 50. let Opera for the People, jejímž autorem byl operní režisér Herbert Graf. Formou kreseb, objektů a videí se zabývá prozkoumáváním svého okolí,“ doplnil kurátor výstavy František Kowolowski.
Gregor Eldarb (narozen 1971) je absolventem Akademie výtvarných umění ve Vídni. Jeho tvorba se odvíjí od spektakulárních urbanistických vizí, které mění v nezapomenutelné strukturální modely.

12. 9. 2008    ASB    str. 10   Události
Výstavní projekt Big Deal
V brněnském Domě pánů z Kunštátu proběhl multimediální projekt v produkci CCEA nazvaný Big Deal (23. 7. - 31. 8. 2008). Tato letní kulturní událost podle jejích kurátorů mapuje možné cesty za „úspěchem“ mladé generace architektů působících v ČR. Podle kurátorů výběr ateliérů měl reflektovat různorodost domácí scény a zároveň tak narušit stereotyp o přímočarém vývoji české architektury. Prezentovány zde byly výrazné ateliéry, které začaly projektovat v porevoluční době: A69 architekti, HŠH architekti, 4a architekti, New Work, Projektil architekti CCEA-MOBA, KRUH-Skupina, OK Plan architekt, Knesl+Kynčl architekti.
Cílem projektu Big Deal nebylo poskytnout komplexní pohled na práci ateliéru ani prezentovat typickým způsobem výstupy ateliérů, ale proniknout do pozadí jejich práce, sledovat vstup klienta a na tenkou hranici mezi pozicí architekta jako tvůrce a pozicí architekta, který pouze poskytuje službu. Těžištěm výstavy jsou krátká filmová interview se zakladateli zastoupených ateliérů.

10.9.2008    Mladá fronta DNES    str. 5   Kultura - Brno a Jižní morava
Jak si malíř hrál s fotografií
KRISTÝNA CHMELÍKOVÁ   
Brno - Obrazy i grafiky jednoho z českých předních symbolistů Pavla Nešlehy zná kdekdo. Málo známé je ovšem to, že Nešleha se intenzivně zabýval i fotografováním.
Jeho hru se světlem i souboj s živly právě ode dneška vystavuje brněnský Dům pánů z Kunštátu. V pěti místnostech jsou zde až do 12. října k vidění Nešlehovy kresby, pastely a především série fotografií velkých i malých formátů.
Nová výstava Domu umění navazuje na retrospektivu, kterou mu zde uspořádali v roce 1986 - tehdy se však expozice soustředila právě na malířskou tvorbu umělce, který zemřel před pěti lety a letos by se dožil 71 let. „Nynější výstavu Nejen o zemi sestavila Mahulena Nešlehová, vdova po výtvarníkovi, který byl též spoluzakladatelem skupiny Zaostalí a členem Spolku výtvarných umělců Mánes,“ uvedla kurátorka Domu umění Jana Vránová.
Nešleha fotil od konce šedesátých let, od začátku se soustředil hlavně na krajinu, proměny přírody a místa spojená s kulturní tradicí. Později se jeho fotografie stále více přibližovaly k malířské tvorbě, uplatňovala se v nich malířská imaginace a výtvarné zkušenosti. Převážnou část výstavy kurátoři věnovali jeho cyklům Přírodní struktury (které Nešleha fotil od roku 1973 až téměř do své smrti), Krkonoše, Horizonty a Ojbín.
„Nešleha nebyl profesionální fotograf, ale umělec, který různé techniky spojoval a rozvíjel,“ komentoval umělcovu tvorbu výtvarný teoretik Petr Wittlich. Nešleha se narodil v roce 1937. „Byl tou generací, která zažila svobodu slavných šedesátých let stejně jako normalizaci. A tyto dva protiklady se odráží i v jeho díle,“ doplnilWittlich.
Brněnská výstava rozvíjí právě ty umělecké postupy, které Nešleha začal uplatňovat od 70. let.
„Hledal tou dobou alternativu, pozitivní protiklad k tehdejší špatné společenské situaci. A našel jej v přírodě. Příroda jako panensky nezkažené a nesvázané prostředí ho fascinovala,“ vysvětlilWittlich.
Výtvarník se za normalizace čím dál častěji vypravoval na Šumavu, kde měl chalupu. A okouzlen tamní přírodou se ukrýval před přetechnizovaným světem v lesích. „Líbily se mu ruiny, estetika společnosti, kterou příroda znovu pohlcuje,“ naráží Wittlich na jednu z významných sérií výstavy, která právě rozvaliny protkané lesem a sporými slunečními paprsky zachycuje. Šumavská zkušenost byla podle teoretika zlomem nejen pro Nešlehovu malířskou tvorbu, ale též pro fotografování.
„Jako fotograf si uvědomil, že focení není o objektech, ale o světle. Slunečním, lunárním, ohně,“ dodal Wittlich.
Nejen oheň, ale i tři zbývající živly ostatně inspirovaly i kurátory při instalaci výstavy, která vznikla primárně pro Dům umění. „Tato výstava je jakási pouť, je v pěti místnostech a každá je zasvěcena jednomu živlu, od země, kdy zdůrazňuje její struktury, k ohni zobrazenému na malbách i fotografiích po vodu a vzduch. Pátým elementem je člověk jako jejich syntéza,“ doplnil Wittlich. Stejně jako živly se v Domě pánů z Kunštátu prolínají i výtvarné formy. „Je zde nezvyklá kombinace fotky, kresby a malby, což ne vždy působí dobře. Ovšem u Nešlehy je naopak vše dokonale jednotné, což je vzácnost,“ míní Vránová.