Ze zprávy Ing. arch. Petra Hrůši
 
Historický vývoj objektu
 
Brněnský výstavní a spolkový Dům německých moravských výtvarných umělců měl určené významné místo na tzv. brněnské okružní třídě, která vznikala v 19. století na místě stržených městských hradeb. Po vzoru vídeňské okružní třídy byly zde situovány a postupně budovány rozsáhlé uliční prospekty, reprezentační veřejné budovy, nové luxusní bytové domy a promenádní parky. Na místo v parku mezi bývalým německým divadlem a ulicí Koliště byla vypsána prestižní architektonická soutěž. Budova německých moravských výtvarných umělců vzešla z vítězného návrhu v r. 1908 a jejím autorem byl rakouský architekt Heinrich Carl Ried. Do soutěže bylo přihlášeno téměř sedmdesát návrhů německy mluvících architektů. V porotě zasedli, kromě brněnských osobností německé stavební průmyslovky Wilhelma Dwořaka a Ferdinanda Hracha i kapacity vídeňské akademie Otto Wagner a Fridrich Ohman. Jubilejní dům umělců císaře Františka Josefa I. byl pak otevřen v březnu r. 1911. Hmotově bohatě členěný objekt byl založen na racionální a současně velkoryse promyšlené dispozici v novodobém dekorativním stylu. Symetrická budova s horizontálními křídly vrcholila vysokým štítem pro optimální prosvětlení výstavních sálů skleněnými střechami.
Budova byla za II. světové války poškozena. Projekt rekonstrukce zpracoval významný brněnský funkcionalistický architekt Bohuslav Fuchs v r. 1946. Odstranil z fasády ozdobné prvky a  vstupní půlobloukovou apsidu a na jejím místě přistavěl nové monumentální průčelí s nově řešeným vstupem. Upravil výškové úrovně, purizoval formu, upravil dispozice v duchu moderních funkcionalistických zásad a navrhl nový interiér. V přízemí zmonumentalizoval foyer jako tzv. vestibul a tento nový přístavek přisvětlil bočními celoskleněnými fasádami. Přístavbu uzavřel plochou střechou s lucernovým světlíkem, který osvětluje nově vzniklou tzv. Procházkovu síň v patře. V projektu bylo variantně navrženo také nerealizované horní prosvětlení v přízemí pro Galerii Jaroslava Krále, ukončené sedlovým skleněným světlíkem. Variantní návrhy řešily také využití suterénu pro společenský nebo divadelní sál.
Interiér byl proveden z typických funkcionalistických materiálů a tvarosloví – travertinová schodiště a dlažby, trubková zábradlí, dubová dýha, nové výplně okenních otvorů, velká hygienická zařízení přístupná z podest ve foyeru. Stavba byla zbavena dekorativních fasádních štuků, římsy a sokly obloženy růžovým kamenem. Koncepce horního osvětlení pomocí prosklených střech a stropních podsvětlíků byla zachována.
Budova prošla generální opravou v r. 1969, kdy proběhly úpravy v interiéru a byla patrně znovu omítnuta břízolitem. V dalších letech minulého století byl její stav udržován, Procházkova síň sloužila v začátcích divadlu Husa na provázku. V 90. letech byly vyměněny prosklené stěny a lucernový světlík za systémové zasklení izolačními dvojskly do hliníkových profilů. 
 
Urbanistické a architektonické řešení stávající stavby
 
Výstavní galerie Dům umění města Brna má od svého založení dané výsadní postavení ve struktuře města. Jeho situování na východním okraji městského centra souviselo se zásadní urbanistickou proměnou Brna ve 2. pol. 19. století. Podle regulačního plánu vídeňského architekta Ludwiga von Förstera a Johanna Lorenze byly po na místě zbouraných hradeb situovány a postupně budovány rozsáhlé uliční prospekty (např. ul. Husova, Moravské náměstí, ul. Koliště, atd.), reprezentační veřejné budovy (městské divadlo, „Červený kostel“, německé gymnázium – dnešní JAMU, vysoká škola – dnešní Lékařská fakulta MU), nové luxusní bytové domy (Městský dvůr a Pražákův palác na ul. Husově, výstavné domy na ul. Koliště apod.) a promenádní parky. Dům umění zůstává vstupní branou do parku, ve kterém se dále nachází znovu vystavěná funkcionalistická Zemanova kavárna a ze 60.tých let Janáčkovo operní divadlo.
Jako Dům německých moravských umělců měl být hlavním výstavním a společenským domem, který v sousedství bývalého německého divadelního domu – dnešního Mahenova divadla – tvoří symbolickou gradaci tzv. brněnské Okružní třídy. Pozdějšími funkcionalistickými úpravami se zmonumentalizovaným průčelím, svou polohou, velikostí a nadčasovou koncepcí výstavních prostor zůstává významnou kulturní institucí města Brna.
Jedná se o třípodlažní objekt symetrické půdorysné křížové dispozice se čtyřmi bočními křídly. Východní křídlo je situováno do ulice Koliště, jižní s hlavním vstupem je orientováno do Malinovského náměstí, západní křídlo směrem k Mahenovu divadlu a severní křídlo do parku. Střední trakt tvoří hlavní osu, obsahuje v přízemí vstupní část navazující na foyer - vestibul, ze kterého lze vystoupit na vyšší úroveň do výstavní galerie Jaroslava Krále (dále GJK). Symetricky jsou v bočních křídlech schodiště, hygienická zařízení a administrativní křídla pro provoz Domu umění. Na tomto křížovém půdoryse se v patře nachází propojené výstavní prostory s původním horním osvětlením. Stavba je celá podsklepená, v suterénu jsou dočasné depozitáře, dílna, archiv, levé boční křídlo je pronajímáno jako restaurace a pravé nadaci a soukromé galerii. Restaurace a prostory nadace nejsou předmětem tohoto projektu.
Půdorys je zastřešen skleněnou sedlovou střechou na původním ocelovém příhradovém krovu, boční křídla mají také prosklené štíty  sedlových střech. Novější vstupní trakt má střechu s velkým lucernovým světlíkem nad výstavním prostorem tzv. Procházkovy síně. Sedlové střechy jsou od hřebene ze 2/3 zasklená jednoduchými drátoskly, neprosklené části střech jsou podbité prkny s plechovou krytinou. Výškově jsou boční křídla v suterénu a přízemí v odlišných úrovních oproti střední části. 
 
Zásady architektonického, funkčního, dispozičního a výtvarného řešení a řešení vegetačních úprav okolí objektu, včetně řešení přístupu a užívání objektu osobami s omezenou schopností pohybu a orientace

Architektonický  výraz výstavní galerie Domu umění byl určen zejména puristickou rekonstrukcí z r.1946 architektem B. Fuchsem původní budovy Domu německých moravských umělců z r. 1908 od architekta C.H. Rieda.
Projektová dokumentace uvažuje zachovat funkcionalistickou Fuchsovu podobu objektu s tím, že budou opraveny fasády novým vápenným štukem, budou opraveny stávající výplně otvorů, střechy zůstanou ve stávající podobě. Pro zlepšení technických podmínek užívání a ekonomie stavby budou provedeny zevnitř krovu zateplení stropů a skleněné plochy budou opatřeny světelně difúzní fólií čiré barvy.
Galerie Jaroslava Krále bude vybavena vzduchotechnickou jednotkou pro docílení požadované stability prostředí jak pro možnost vystavování cenných děl, tak pro zajištění komfortního prostředí přednášek. Zvýšená atika nutná pro skrytí vzduchotechnické jednotky dá nový tvar přístavku a vznikne tak možnost nového horního prosvětlení výstavního prostoru galerie Jaroslava Krále. Výstup z galerie na nově navržený ochoz bude zajišťovat nové propojení výstavního domu s přilehlým parkem a může sloužit k příležitostnému umístění vystavovaných objektů. Okno z galerie bude proporčně upraveno vůči novému tvaru přístavku.
Z důvodu zjednodušení prací při odvlhčování a znovu izolování spodní stavby je navrženo řešení částečného odkopu administrativního křídla a tím také dojde ke zlepšení podmínek provozu restaurace, která není předmětem projektu. Celkové terénní úpravy vyvolané rekonstrukcí zlepší optické propojení domu do parku s tím, že i v navržených terénních úpravách mohou být příležitostně exponáty vystaveny.
Pro docílení celistvosti architektonického výrazu budou vyměněny i výplně otvorů v restauraci a v pronajaté části po dohodě s nájemci. Venkovní podoba objektu zůstane po rekonstrukci téměř totožná.
Vnitřní úpravy se týkají vybudování a přesunu hygienických zařízení včetně invalidních WC do nově zpřístupněného suterénu prostornými schodišti a rekonstruovaným výtahem. Navrhované úpravy propojí vstupní foyer se suterénem do jednoho rozšířeného funkčního celku. Uvolněním dispozice po toaletách v přízemí vznikne prostor pro rozšíření výstavního prostoru galerie Jaroslava Krále. Druhé patro bude bez výrazných změn po rekonstrukci dále sloužit jako hlavní výstavní prostor s kvalitním horním osvětlením.
Suterénní prostory jsou dispozičně praveny tak, aby poskytovaly dostatečné komfortní plochy zázemí, dělených depozitářů a nová poloha dílny do v současnosti nevyužívaných prostor bývalé trafostanice umožňuje vytvořit přímý přístup z exteriéru.